Dario Fo, italský herec, dramatik a režisér

1958-59 napsal několik lidových frašek ve stylu komedie dell´arte. 1959 založil se svou ženou, herečkou, soubor Compagnia Dario Fo - Franca Rame. Od konce 50. let do 1967 uvedl sedm nových vlastních satirických komediálních moralit, z nichž některé byly velmi populární i za hranicemi Itálie, např. první úspěšná celovečerní komedie Archandělé nehrají biliár (1958); Isabella, tři karavely a podfukář (1963); Settimo: Ruba un po´meno / Nepokradeš, a když tak málo (1964). Pracoval rovněž pro televizi. K radikálnímu obratu došel 1968, kdy odmítl dále vystupovat před publikem "osvícených měšťáků" a místo soukromé herecké společnosti založil sdružení La Nuova Scena. Základnou souboru byl zpočátku hangár na předměstí Milána, později působil převážně na zájezdech, i když 1977 získal možnost vystupovat v milánském Palazzo Liberty. Fo, populární autor a komediální herec, zůstal i v programu politicky zaměřeného divadla věrný vlastnímu stylu lidové zábavy, humoru a satirické nadsázky. Ve hře Mistero Buffo (1969) použil Fo textů středověkých vagantů a vytvořil "antimysterium", v němž po vzoru jokulátorů hrál sám všechny role - papeže, žebráka i Krista. Tradiční prostředky komediantského a klaunského humoru, situační schémata frašky i postupy moderního divadla přizpůsobuje Fo svému osobitému hereckému naturelu, spojující dětsky naivní, "náměsíčnou" komiku, hravě poetický vtip a jízlivou satiru. "Kdyby v něm nebyla pořádná dávka nejsvobodnějšího bláznovství, byl by Fo kazatelem, moralistou. Má to štěstí (a my s ním), že káže jako komediant", napsala o něm italská kritika. 1997 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.